Jednoduchá otázka – víte, proč se nám od sebe hůře odlišují příslušníci jiných etnik (například Číňané od Japonců a tito mezi sebou navzájem)? Je to tím, že když jsme vystaveni něčemu, na co není náš systém navyklý, naše mysl začne nejprve vnímat podobnosti. Tedy to, co mají ti od nás odlišní, mezi sebou společného. Barva vlasů, tvar očí, základní rysy obličeje. Jde tedy o vrozený proces poznávání nového – nejprve hledání spojitostí a až následně hledání vzájemných rozlišností.

Abychom mohli něco poznat, musíme s tím nejprve vytvořit vazbu. Bez toho je proces poznávání nahrazen pouhým soudem, tedy úsečným tvrzením “je to tak a tak a hotovo.” Je to právě arogance intelektu, která má skluz k rychlým soudům, čímž se zároveň nechtíc přiznává k méněcennosti. Neboli k tomu, že jednoduše něco neví.

Máme přitom stav “nevím” rádi? Jak kdy, že? Většinou o tom rozhoduje to, zda se v danou chvíli cítíme v bezpečí, tj. pokud u toho zrovna nejsme souzeni. Je to přitom právě náš vztah ke stavu “nevím”, který rozhoduje o tom, jak moc jsou pro nás populární změny. Změna = něco nového = něco neznámého. Přirozená lidská reakce na něco nového? “Brrrr!” Proč? Protože jsme designováni na to, abychom fungovali pomocí návyků, což je nejefektivnější způsob zacházení s životní energií. Návyk = známé = bezpečné = vím, co mám dělat = na daný úkol se spotřebuje nejmenší množství energie. 

Pocit bezpečí je základní podmínkou dobrého vývoje. Novinky sebou apriori nesou zvýšené množství tlaku a pokud si k němu přidáme ještě představu, že pod tlakem je jednomu lépe, riziko selhání tím zvedáme. Protože nad jistou kritickou mezí vezme profesionalita spolu s dobrými mravy za své a člověka unesou jeho ochranné mechanismy. Bouchne navenek nebo se sesype dovnitř. 

Nejde o to se stát zpátečníky. Konzervativců hájící staré dobré tradice je všude kolem dost. Přirozeným zákonem vývoje je proměna. Jde o to v daném delikátním momentu zpomalit. Přibližovat se k proměně s citem. S porozuměním vlastnímu fungování. Úlek je přirozenou reakcí na neznámo a stabilizace – zajištění pocitu bezpečí je zase přirozenou (obecně lidskou a vrozenou) reakcí na úlek. Pak už jde zkoumat, objevovat, vymýšlet a experimentovat skoro samo, neboť hravost a zvídavost jsou dalšími  z lidských přirozeností. 

Týká-li se změna celého týmu, pak možnost projít si vstupem do poznávacího procesu společně, funguje dobře. Více než dobře. Společně, protože to je lidsky přirozené – jsme skupinoví tvorové. Nejprve si můžeme uvědomit, co je nám v tom všem společné a tím se podpořit. Následně se může vynořit ono individuální (jak to kdo má), z čehož může následně čerpat celá skupina – každý umí něco nebo si chce zkusit něco. Lovu zdar!

Co je ale nejdůležitější – pokud si v okamžicích turbulencí lépe rozumíme, tj. jsme sto vnímat, že každý máme různé reakce, zůstane skupinová dynamika nejen zachována, ale navíc sama výrazně přispívá k úspěchu.